Adéla Šoborová v rozhovoru o svobodě ve výuce architektury
Jak vést ateliér, ve kterém si studující sami určují témata
své práce? O tom mluví vedoucí ateliéru Volné téma Adéla Šoborová v rozhovoru pro
portál archSPACE. Přibližuje v něm pedagogický přístup založený na důvěře,
samostatnosti a rozvíjení osobních zájmů studujících.
Foto: Eliška Krejčí, archSPACE
Ateliér Volné téma byl v uplynulém semestru oceněn Cenou
Bohuslava Fuchse za nejlepší ateliér. Porota jej označila za kritickou
laboratoř, v níž se studenti mohou věnovat otázkám, které sami považují za
aktuální.
Pro koho je ateliér určený?
Letos jsem to prvně vedla vertikálně, předtím jsem vždy měla
jen první ročníky. Pak jsem si řekla, co s tím udělá zpřístupnění všem?
Přihlásili se mi studující z prvního, druhého a pátého, a fungovalo to dobře.
Ateliér probíhá tak, že jsme se během dne všichni sešli a každý řekl, co má v
projektu nového. Tím se učili všichni od sebe navzájem, věděli, co dělají
ostatní a bylo běžné, že konzultovali spolu. Dokonce se přihodilo, že jsem
jednou nemohla, takže se sešli beze mě a setkání ateliéru proběhlo i tak.
Vedení toho ateliéru nefunguje způsobem, že bych vstupovala
jako dodavatel univerzálních pravd. Naopak se ty věci snažím otevírat, provádět
studující semestrem a učit s vědomím moci učitele, jak popisuje Paulo Freie v
knize Pedagogika utlačovaných. Využívám principů svobodného vzdělávání a
zkušeností nabraných z kurzů pro vyučující Školy rozpouštění – rozšiřování –
propojování imaginace Institutu úzkosti a Letní školy transformativního
vzdělávání od Na Zemi.
Tento typ ateliérů si vybírá určitý typ lidí, nebudu se teď
pokoušet o škatulkování, ale myslím, že to nezajímá úplně všechny. Zároveň si
nemyslím, že by to měl být jediný způsob výuky, kterým si projdou. Snažíme se
využívat skills z jiných ateliérů a předmětů a použít je svobodně.
Ateliér oceněný Cenou Bohuslava Fuchse. Foto: Karel Poneš
Letos pokračujete?
Vypadá to, že ano, znovu jsem vypsala ateliér Volné téma.
Budu mít 14 studujících z různých ročníků – prvního, druhého, čtvrtého a
pátého. Když jsem začala učit, bylo to s kolegyní Lucií Zádrapovou, měly jsme
prváky a vedly jsme je v dost striktní struktuře. Tento drill a intenzita
dovedly studující k dost dobrým výsledkům. Každý měl už ve druhém semestru
krásně zpracovaný dům se silnými osobitými koncepty a vyladěnými knížečkami.
Ale uvědomila jsem si, že to není to, co bych chtěla dělat, a že k některým
věcem si studující dojdou sami, jen to chce čas.
Začala jsem hledat cesty, jak ateliér vést volněji, aby si
studující mohli sami rozhodovat o tom, čemu se chtějí věnovat, protože věřím,
že vlastní zájem je ta nejlepší motivace. Svobodné vedení ateliéru jsem
formovala s kolegyní Annou Kotlabovou, se kterou jsme pojmenovávaly semestr
jako „Prostor a Já” a postupně jsme do struktury semestru vkládaly více
volnosti, až se z toho letos v letním semestru stalo „volné téma”. Pro mě je to
neustálý proces hledání balancu mezi strukturou vedení jednotlivých
studentských prací a vytvořením dostatečného prostoru pro projevy a
individuální přístupy studujících. Jako vedoucí ateliéru zaručuji, že to, co je
v něm vytvořeno, zapadne do studijního programu a jeho kritérií a že se během
semestru studující neztratí. S touto zodpovědností se i mně přirozeně jako
vyučující stane, že do nějakého z projektů vstoupím více, než bych chtěla, ale
je to o uvědomování si svého vlivu a správného zarámování mých verbalizovaných
myšlenek.
Jiná práce je se studujícími prvního ročníku, kteří ještě
nevědí, co dělají, což zároveň může být to nejlepší pro otevírání nových témat
a přístupů. Zároveň se mohou ve svobodě ztratit a nenaplnit požadavky předmětu,
proto jsem si pro ně letos připravila semestr strukturovaněji oproti
minulému.
Celý rozhovor si přečtěte na archSPACE.
| Vložil(a): | Rychnovská Anna Mgr. |
|---|---|
| Vloženo dne | |
| Poslední aktualizace |